18. sttoletí - toleranční patent Josefa II.
Doba protireformace byla dobou temna i přes vychvalování baroka s jeho chrámovou okázalostí. V žádné době nebylo tolik vzpour občanů, jako těchto vzpour ze zoufalství, kdy vzbouřenci volili raději smrt se zbraní v ruce, než žít v tomto náboženském útisku.
Protireformační komise použily všech metod k dosažení svého cíle a to hlavně nezákonných. Jeden nevěřil druhému, protože chamtivost sousedova stačila pro udání z kacířství pro jeho statek. I přesto v této době zůstalo dost kacířů, kteří se scházeli v lesích , nebo skalách a tam se oddávali rozjímání při Kralické bibli, kancionálu, knihu Komenského nebo Blahoslavovu.
Náboženské knihy se nosily ze zahraničí zapečené ve chlebě a knihy se ukrývaly v dutých prazích, nebo i ve žlabech zvířat. Tajní kacíři si totiž nebyli jisti ani po své smrti. Dozvěděli-li se protireformační komisaři po smrti kacíře o jeho tajném kacířství, tak jeho mrtvolu vykopali a kosti poházeli v okolí silnic, aby potom strachem působili na ostatní. Je zajímavé, že v chudších a zaostalejších krajích se lidé udávali míň kvůli majetku, než v nížinách.
Později nepomohlo Marii Terezii posílání po vzoru svého otce Karla VI. usvědčené kacíře do sedmihradských dolů a byla nucena vzít na vědomí zrušení jezujitského řádu od kterého si tolik slibovala. Poslední tah protireformačních komisí bylo jeho vyhlášení, že se zavede náboženská svoboda. Kdo se tehdy přihlásil k jiné víře, byl uvězněn.
Marie Terezie nebyla uchvácena začínajícím osvícenstvím. Zato Josef II. si uvědomil, že svůj absolutistický režim potřebuje spokojené obyvatelstvo. Tak z důvodu politických, přes odpor klerikálů vydává 13. října 1781 toleranční patent. Nebyl to ovšem patent ve vlastním smyslu slova, ale jen takové nařízení určené hejtmanům a obecnímu představenstvu, kterému se povoluje náboženství augušpurské a helvétské. Tzv. chrámy toleranční musely stát bokem, bez věží a zvonů, malými okny a matriky vedli stále katoličtí kněží. Štolu museli i evangelíci platit katolickému faráři.
Počala sice svoboda, ale byla omezená. Byl to úspěch pro který svědčí fakt, že se augušpurskému náboženství přihlásilo 18.000 luteránů a k helvétskému náboženství přihlásilo 58.000 duší. Oživily se styky se Slovenskem, které dodalo řadu nových kazatelů.
Josef II. ve svém centrálním pojetí státu viděl v českobratrství určitý separatizmus. Z toho je patrné, že patent nevydal z náboženských důvodů, ale politických důvodů.
|
