Dobytí Sibiře.
Dobytí Sibiře je spjato s rodinou Stroganovů. Patriarcha Anika dostal od cara Ivana IV. dva miliony desjatin (2.2 mil.ha.) území v permském kraji. Anika Stroganov a jeho tři synové Grigorij, Ivan a Semjon se vrhli na kolonizaci kraje, kde jim strpčovaly život nejen místní divoké kmeny, ale i Vogulové, Čeremisi, Tataři a jiné mongolské kmeny.
Zvláště Tataři dávali najevo, že jsou potomky Džingischánových. Na druhé straně Uralu zase vládl chán Kučum s titulem cara sibiřského. Car Ivan, který rád rozdával území, které mu nepatřilo daroval Grigorji a Ivanovi Mangaseju chanát sibiřský. Co ale s územím, které je zataraseno Kučumem? Tu se objevil na Kamě, Jermak Timofejevič.
Jermak Timofejevič byl donský kozák, neboli ten co se dostal do nemilosti cara a takoví žili na dolní Volze, Donu a Dněpru. Sami se nazývali volnými lidmi, ale vláda je nazývala tuláky, zloději, loupežníky, dezertéry, uprchlými sedláky...
Kozáci byli Maximem Stroganovem přátelsky přijati a jejich náčelníku byl nabídnut podnik, aby pro Stroganovy obsadil chanát sibiřský, který jim náležel od roku 1574. Stroganov se zavázal financovat celou výpravu a k pětistům kozáků ještě přibylo asi 300 Němců, Litevců a Tatarů. Celá výprava byla dobře zásobena zbraněmi, prachem, olovem, potravinami a církevním požehnáním. Roku 1581 překročili uralský hřbet.
Kučumovo území bylo sice jen na řece Obu a Irtyši. Jermak měl jen 800 mužů, Kučuma několik tisíc. Jermak měl sice lepší výzbroj, ale každý jen jednoho koně, byl vázaný na čluny, na kterých měl všechny zásoby, kdežto tataři byli vycvičení v boji a na koních se mohli pohybovat rychle všemi směry.
První Kučumův předvoj byl sice poražen, ale potom přišla zima a kozáci pokračovali až v květnu dalšího roku. Plavili se po proudu Tury na východ. Zde u městečka Badassanu se strhla bitva. Rusové bojovali celý den s Mahmedkulem synem Kučumovým. Museli ustoupit na čluny a pokračovali k tatarskému sídlu Iskeru na soutoku Tobolu a Irtyše. Zde narazili na úderný oddíl Mahmedkula. Jermak vylodil celý svůj oddíl a tatary rozprášil.
23. řijna 1582 dorazili do hlavního tábora u Tobolsku. Kozáci vzali tábor útokem a Kučum se zbytkem vojska prchl.
Kozáci přišli o 300 mužů, ale Jermak dobyl nejdůležitější místa Sibiře. Jermak poslal Ivana Kolce se zajatým Mahmedkulem k carovi Ivanovi pro pomoc. Ten jim odpustil všechny minulé hříchy a poslal knížete Blochovského s 300 střelci zpět na Sibiř. Mezitím Kučuma vedl partizánskou válku. Při jednom takovém výpadu padl i Jermak. Kozákům docházely zásoby a na podzim 1584 už tam nebylo jediného Rusa.
Po smrti knížete Blochovského, který až po třech letech překročil Ural s pomocí se ujal velení Boris Godunov. Jemu přišel na pomoc s vojskem Danil Čulkov. Ruská vojska opět postupovala a zanechávala za sebou -ostrogy- (opevněná místa). Chán Kučum se stal zarputilým odpůrcem Rusů. Všichni jeho poddaní i synové padli, až k nim přidal i svou šedivou hlavu.
Do země pralesů a pustých stepí přicházeli kupci, kozáci i sedláci. Nebylo zde bezpečno, ale zato svoboda bez vrchnosti. Kozácké houfy se rozprchly po celé Sibiři a nazpět se vraceli jako boháči obtíženi kožešinami, které ulovili, nebo ukradli domorodcům. Ještě více jich padlo pod šípy domorodců, hlady, nebo na kurdějě bez čerstvých potravin.
Kdo si vzpomene na jméno atamana Staduchina, který pronikl až k řece Kolymě. Dežněva, který se svými druhy obeplul východní Asii od Leny až po Kamčatku. Pojarkov s Chabarovem při bojích s Čínany o Amur. Atlas, který dobyl Kamčatku a Čirikov s Beringem, který objevil Aljašku a průliv. Šelechov a Baranov, kteří kolonizovali Aljašku a zakládali osady v Kalifornii. Jejich plány byly taky dobýt Havajské ostrovy a založit ruské impérium po kanadskou řeku Mackensii.
Tito loupežníci, bezohlední konqistátoři si v ničem nezadali se španělskými dobyvateli v Americe a za jeden a půl století obsadili Sibiř.
|
