Zrod organické chemie.
Organická látka je obecný název pro materiál, tvořený převážně organickými sloučeninami, který však obvykle obsahuje i příměsi anorganických sloučenin. Celuloza - dehet - močovina - karbid, základy na kterých vznikla chemická revoluce.
Roku 1827 opustil Friedrich Wöhler lékařství a dal se na chemii. Vzal si kyan a působil na něj čpavkem, tím získal bílé krystaly. Na ty opět působil různými činidly, jak to bývalo tehdy u vědců zvykem a působením kyseliny dusičné zjistil, že vynalezl umělou močovinu. Dosud se předpokládalo, že organické látky nelze vyrobit z neorganických.
O patnáct let později zřídil německý chemik J. Liebig první destilárnu kamenouhelného dehtu a zanedlouho z té páchnoucí tekutiny někdo získal fenol (kyselinu karbolovou).
Roku 1846 objevil švýcarský chemik Schönbein "aktivní kyslík" - ozon. Snažil se prosadit svou teorii procesů a proto působil směsí kyseliny sírové s dusičnou na bavlnu a velmi se divil, že mu vybuchovala. Vznikla střelná bavlna - nitroceluloza. Současně tuto bavlnu objevil frankfurtský chemik Böttger a braunschweigský chemik Otto.
Roku 1840 se zrodila v hlavě F.G.Kellerovi, výrobci tkalcovských paprsků v Heinichen v Sasku myšlenka, že když dokážou vosy vyrábět "papírová" hnízda, tak proč by to nedokázal člověk? Roku 1844 začíná Keller vyrábět jako živnostník papír z dřevité kaše smíchané s kaší hadrovou. Bohužel tento papír byl nekvalitní a rozpadal se. Německý chemik A. Mitscherlich zjistil , že příčinou je lignin, ale taky vymyslel jak vyrábět stoprocentní buničinu - celulozu pro trvanlivý papír. Celuloza byla vymyšlena v r 1874.
Další podivný vynálezce byl počátkem devadesátých let Kanaďan Th.L.Willson, který chtěl vyrábět v elektrické peci kromě hliníku, draslíku a sodíku taky vápník. Vložil do pece uhlí s vápnem s tím, že získá čistý vápník, ale vznikla jen šedá hmota, kterou zahodil chladit do vody. Začal se vyvýjet hořlavý plyn - acetylén a ta hmota byl - karbid. V té době, ale o karbit nikdo nestál.
|
