Vznik bakelitu.
Výsledkem mnoha chemických bádání té doby bývala nerozpustná "smůla" a ta dále už zkoumána nebyla. Smůlou skutečnou i výslednou skončilo bádání průkopníka syntetického indiga A.von Baeyera. Ten zkoumal v 70. letech 19. století co se stane v reakci fenolu (karbolka) a formaldehydu (formalin). Vznikla pověstná nevábná hmota "smůla". Celé to tehdy vyhodil.
Vlám L.H.Baekeland. Ten si usmyslel, že vyrobí fotografický papír, který se dá vyvolávat při denním světle. Po několika letech vyrobil papír s názvem -Velox-. Se získanými penězi si nabral pověstnou "smůlu" od Baeyera, aby vynalezl nějakou hmotu na elektrickou izolaci. Baekeland nejprve destiloval dehet (uhelný, dřevěný) až vznikly lehké až těžké oleje a po vyprání louhem vznikl fenol. (karbolová kyselina).
Působením metyalkoholu a kyslíkového činidla vzniká voda a formaldehyd. Je to štiplavý plyn, rozpuštěný ve vodě vznikne dezinfekce formalin..
Reakce fenolu a formaldehydu se čpavkem v kotlích vzniká velké teplo. Vznikne voda a bakelit - resol, podobný kalafuně. Taví se při 70°C.
Dalším zahříváním resolu teplotou (125°C) vznikne těsto, které jde lisovat - resitol. Dalším zahříváním (180°C) resitol ztrvdne a vznikne - resit. Nyní se bakelit vyznačuje pevností a je dobrým izolátorem. Vyšší teplotou nad 300°C už jen zuhelnatí. L.H.Baekeland si nechal tuto hmotu v r. 1909 patentovat.
Při nedostatku fenolu za války se začal používat jiná součást dehtu - kresol. V kyselém prostředí se bakelit vyrobený z něho dal vyššími teplotami opět tavit a lisovat. Baeckeland ji pojmenoval jako - novolak.
|
