Umělé hedvábí.
Roku 1857 se podařilo německému chemiku Schweitzerovi rozpustit bavlnu v amoniakálním hydroxydu měďnatém, tím vznikl základ k měďnatému hedvábí. Roku 1869 se podařilo německému chemiku Schützenbergovi rozpustit bavlnu v anhydridu octovém , to byl základ pro octanové hedvábí a roku 1892 si angličtí chemici Cross, Bevan a Beadle nechali patentovat viskozitu a tím i viskozní hedvábí.
Vznik vistry.
Při výrobě umělého hedvábí bývalo vždy nějaké procento odpadu. Byla to ztráta, kterou se pokusili vyřešit francouzští technici Pellerin a Beltzer. Vykoumali, že by se mohla zkrucováním vyrábět tzv. šapová příze. Podobný nápad si r. 1912 nechal patentovat Paul Girard, ten vymyslel, že by se dala příze vyrábět nařezáním dlouhých hedvábných vláken. Všichni odborníci si tehdy klepali na čelo.
Němečtí odborníci v Glanzstoffabriken vyzkoušeli tyto patenty a když se ve válce objevil nedostatek bavlněné a vlněné příze, začala v továrně na umělé hedvábí v Sydowsaue u Štětína vyrábět buničitá příze, která se přidávala do přírodní příze. Vznikla vistra.
Za pomoci Interessen-Gemeinschaft Farben-Industrie se r. 1926 začala prosazovat tato příze v textilních látkách. Nyní textilní továrny mohly výrábět bez odpadů.
|
