Balon s teplým vzduchem.
Nejstarším druhem balonového létání je "ohňový drak" užívaný na polní standartě v římském vojsku. Tento drak byl původu čínského. Jednalo se o jakýsi pytel ve tvaru draka. Je o něm zmínka v čínských kronikách. Tento drak se stává součástí středověkých vojenských spisovatelů. Podrobný návod na jeho zhotovení podává Keyser z Eichstädtu z r. 1405. Tento drak byl plněn teplým kouřem.
S myšlenkou balonů přišel jezuita F. Lana-Terzi v roce 1670 v podobě vzducholodi se čtyřmi kovovými vzduchoprázdnými koulemi. Další r. 1755 navrhl francouzský dominikánský mnich J. Gallien k dopravě vojsk, obrovskou vzducholoď naplněnou řídkým vzduchem ze stratosféry.
Jako prvního vynálezce skutečného balonu plněným teplým vzduchem pokládají brazilského jezuitu B. Lourenco de Gusmao, který počátkem 18. století vypustil na portugalském dvoře balon. Tato historie je asi novinářská kachna, jako ta z Vídně. Další zpráva taky hovoří, že roku 1731 si jakýsi úředník z Rjazaně naplnil velkou kouli ohavným, smrdutým kouřem. Na kouli si upevnil smyčku a posadil se do ní. Zlý duch ho vyzvedl do výše a mrskl s ním o zvonici.
A tak zatím prvenství zůstává francouzským bratrům J.E. a J.M.Montgolfierovým z Annonay z r. 1782, kdy vypustili první zkušební a roku 1783 první velký balon plněný teplým vzduchem.
|
