Batiskaf profesora Augusta Piccarda.
Svými podmořskými výpravami ve třicátých letech dvacátého století proslul američan William Beebe, čím udivoval celý svět. Toho se chopil slavný profesor Piccard, který ohromoval svými výstupy do stratosféry, chtěl by nyní zase tiumfovat pod vodou. Chtěl přetrumfnout dosavadní rekordy. Beebe se dostal jen do hloubky 900 m, ale Piccard se chce dostat do hloubky 4000 m. Ve své výpravě nechce být spojen s lodí lanem. Na začátku druhé světové války začal pracovat na tomto batiskafu.
Tato ocelová koule má mít průměr 2 m. Bude mít kuželovitá okna jejichž průněr na povrchu bude mít 40 cm a vevnitř jen 10 cm. Protože sklo by mohlo prasknout, plánoval Piccard použít plexisklo. Světla a pohonné jednotky budou venku. V kouli bude místo jen pro dva lidi. V hloubce 4000 m je teplota jen 4°C a proto nebude tam mít topení. Kyslíkovou zásobu plánuje na 24 hodin, rychlost sestupu bude 10 m za sekundu. Před pokusem chce profeesor Piccard spustit kouli jen bez posádky a po úspěšném pokusu sestoupí i s jedním zoologem.
Zkušební ponor proběhl 3. listopadu 1948, kdy vyskoušel batiskaf v hloubce 4600 m, kabina odolala tlaku perfektně, ale jen plovák byl silně poškozen. V srpnu 1953 se August Piccard se ponořil do hloubky 3.150 metrů pod mořskou hladinou. Bylo to u u ostrova Ponza v Pontinském souostroví (poblíž Neapole). Sestup provedl v batiskafu vlastní konstrukce. Doba ponoru byla 6 hodin a 9 minut. Profesor Piccard zjistil nové vědecké poznatky a bude usilovat o hloubku 4000 metrů. V roce 1960, jeho syn Jacques vytvořil světový hloubkový rekord ponoru 10.915 m.
Pokrok se nezastaví. Jednou budeme lítat na dovolenou na Měsíc. Ryby už v té době budou všechny vyloveny a budou chovány jen v rezervacích pod světovým dozorem. Dna moří budou obdělávána podmořskými zemědělci. Krabi, chobotnice a jiní živočichové ustoupí podmořským horníkům a těžařům. Zbylé smutné a zatím volné ryby se raději nechají dobrovolně sežrat žraloky. Krásná budoucnost.
|
