SVĚTOVÝ TISK

NÁŠ VĚK

Historie skafandru.

Historie potápění.

Potápěcí zvony.

Historie skafandru.

Batiskaf profesora Augusta Piccarda.

Projekt vysušení Rudého moře.
... 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 ... ... OBSAH

1 10 20 30 40 50 60
70 80 90

Historie skafandru.

Na začátku minulého století využívaly potápěče všechna loďstva světa, ale nic nového se nezkoušelo. Sami potápěči neměli chuť na nějaké experimentování a vynalézání. Prozkoumávala se dna přístavů, řek, malé hloubky a na zakládání staveb. Později potápěči taky trpěli záchvaty a stávali se mrzáky ochromeni částečně, nebo úplně.

Protože potápěčům stále hrozilo nebezpečí smrti zadušením, kdy se jejich hadice zaklesla mezi skály, nebo se rozřízla. Stále se usilovalo o sestrojení obleku bez vzduchové hadice. Toto se podařilo německým inženýrům Bernardu a Jindřichu Drägerům z Lubeku. Sestrojili r. 1912 skafandr bez přívodní trubice, kdy místo olověného závaží, které bývalo na zádech dali dvě ocelové láhve s obsahem třech litrů se stlačeným vzduchem na 200 atm. S tímto přístrojem bylo možno sestoupit do sto metrů na 2-3 hodiny. Proti takzvané potápěčské nemoci se bránilo v tlakových komorách a pytlích, kde si potápěč zvyká na menší tlak.

Dalším vynálezem se r. 1924 stal pancéřovaný potápěčský aparát, sestrojený würtemberským inženýrem Gallem. V tomto aparátu pracuje potápěč v normálním tlaku. Tlak vody je odstraněn důmyslnou konstrukcí z ocelových kloubů, které do sebe přesně a neprodyšně zapadají do sebe a umožňují pohyb. Celé pancéřování je pokryto gumovým pláštěm. Celé je to konstruované tak, aby mohl potápěč vytáhnout ruce z rukávů dovnitř ke kohoutům a do kukly. Celý aparát vážil 400 kg.