NÁŠ VĚK

Velkolepé projekty minulého století.

Projekt vysušení Rudého moře.

Před sto lety přišel německý inženýr Soergel s projektem na částečné vysušení Středozemního moře přehrazením Giblartaru a jeho využití pro obrovskou hydrocentrálu. Pochopitelně státy sousedící s mořem o tom nechtěly slyšet. Vznikl tedy projekt technika René Bigarre, aby se podobný projekt provedl v Rudém moři, kde by byla hráz od Indického oceánu.

Rudé moře je dlouhé 2300km a široké 355km, průměrná hloubka je 490m. Na jednom břehu je arabská poušť a na druhém leží Egypt, Sudán a Etiopie. Rudé moře je s Indickým oceánem spojen úžinou Bab-el-Mandeb a její hloubka je 100 m.

Rudé moře má suché podnebí a je považováno za jedno z nejteplejších míst na zemi. Dešťové srážky se rovnají nule a moře nemá vodní přítoky. Jsou tam stálé větry, které pomáhají odpařování.

Ing. Bigarre soudí, že roční průměr vypařování je 365 cm. Částečným vysušením Rudého moře by byly získány nové oblasti. Asi 10% plochy moře nepřesahuje hloubku 25 m. Oblast získána vysušením by byla 58.000 km², takže plocha moře by se zmenšila na necelých 400.000 km². S ohledem na tlak vody by nešlo počítat s větším rozdílem hladin než 25m. Ztráta vody odpařováním by byla dorovnána vodou z Indického oceánu, která by šla přes turbíny. Denní přítok přes turbíny by mohl být 46.296 m³ za 1vt. Teoreticky by bylo možno získat energii 1,189,800.000 kgm/vt. S 85% účinnosti převodu energie by to činilo 237,960.000 kW, co je 220.000 t uhlí denně, co je 80mil. t uhlí ročně.

Energie a náklady na stavbu.

Nyní nastává otázka - co s tolikou energií? Elektrickou energii by mohly získávat všechny okolní státy v Africe a Perském zálivu. Tyto státy ji můžou použít k rozvoji svého hospodářství.

Značná část energie by mohla být zužitkována v chemických provozech a v solivarech. Denně by voda z Indického oceánu přinášela 144mil. t soli, takže by se za 170 let hustota vody v Rudém moři zdvojnásobila. Při hustotě soli 40g by mohlo být za den získáno 16 mil. t soli denně. To by byl základ pro chemickou a potravinářskou výrobu.

Stavební náklady tohoto gigantického projektu, by byla stavba hráze v Bab-el-Mandebu. Další náklady by byly na stavbu plavebních komor v Suezkém průplavu a v Bab-el-Mandebu. Dále by se musely posunout přístavy na březích Rudého moře, ale těch je málo. Celkové stavební náklady by nebyly přemrštěné (pokud by to nestavěly firmy z Čech). Ing. Bigarre je odhaduje na 7-9 miliard předválečných franků, což je 5 miliard předválečných českých korun.

Pro snížení hladiny o 25 m by bylo nutno čekat asi 7 let. I při menším spádu do té doby by se mohlo začít s umořováním nákladů.

Bigarrův projekt je gigantický, ale ne neuskutečnitelný. To co se dříve zdálo neuskutečnitelné až útopistické, to zde zítra může stát. Tak jako se u nás stále počítá se stavbou kanálu Odra-Dunaj-Labe.