|
Skandinávie - historie Dánska.
V X. století pronikli Dánové do Jutska a porobujíce si ostatní germánské kmeny a vytvořili mnoho malých kmenových státečků. První pokus o sjednocení podnikl král Godfred, odpůrce Karla Velikého. Říši dále upevnil Gorm, zvaný Starý kolem r. 950. On a jeho syn Harald Modrozub, byli poplatni německé říši a Harald r. 976 přistoupil na křesťanství. Po staletí se v Dánsku udržoval kult germánského boha Odina. Dánští králové vládli i v Norsku a Anglii. Poté co zemřel r. 1042 dánský král Harteknut se Anglie trhla. Dánsko padlo pod norvéžského krále Magna Dobrého. Příbuzný Knut Velký se stal dánským místodržícím a po Magnově smrti králem. Šlechtické války 1131-1157 trvaly do doby než se stal Valdemar I. Velký králem a obnovil mír. Zároveň se bránil nájezdům slovanských kmenů a rozbořil Svantovítovu svatyni na Rujáně. Jeho syn Valdemar II. dobyl Estonska, vzal si za manželku Dagmar, dceru Přemysla Otakara I. Po jeho smrti šlechta při vzájemných potyčkách zase o vše přišla. Roku 1387 se stala regentkou v Dánsku Markéta, dcera Valdemara IV. provdána za norského krále Olafa a r. 1380 i královnou norskou, r. 1389 královnou Švédska. Roku 1397 na sjezdu v Kalmaru dosáhla spojení Dánska, Švédska a Norska v unii. Kalmarská unie se dlouho neudržela a rozpadla se za Kristána II. Za Kristiána III. byla v Dánsu provedena reformace r. 1536. Po dalších válkách, které zem vyčerpaly vedly k zavedení absolutismu, který dovedl zem k značnému rozkvětu. Za napoleonských válek se postavilo Dánsko proti Anglii a Kielským mírem postoupilo ostrov Helgoland Anglii a Färörské ostrovy Švédsku. K Dánsku patřila provincie Šlesvik-Holštýn o který vypukla r. 1864 válka mezi Dánskem, Pruskem a Rakouskem. Mírem uzavřeným 30.10.1864 ve Vídni jej postoupilo Rakousku a Prusku. Od té doby prodělalo Dánsko takový vývoj jako ostatní státy Evropy.
|
|
