100 let trampování u nás - r. 1920.
Historie, trampování a tábornictví se mění. Sobota a neděle přestávají být svátkem, ale week-endem a táborníci hltají knihy o indiánech, divokém západu a kanadské divočině.
Slunné místa jsou opuštěna. Stan a deku nosili jen "hobousové", tak si začali stavit chatky kanadských lovců v hlubokých stržích a temných lesích, kde slunce nemůže, vše tam hnije a jsou tam myši. A mýt se, když tam není voda? Fuj copak se myjí na Yukatánu?
Začala hromadná výstavba chat. Nastoupila doba cowboyská a kanadská. K té době patřila kanoe, kolty, síta a pánve na rýžování zlata.
Jména prošla novinkami: Josef je Joe, František je Ferry, Jan je John a Eduard je Eddy. Chaty jsou forty, bungalowy a rančemi. Jména osad vyjadřovali své: Sajrajt, Komediantský vůz, Karban-city, U makaronu a třeba Velký zápach.
Hmotnou stránku byl podporován Meziministersku komisí a Svazem táborníků. V obou se vyprodával válečný materiál a tam se dalo koupit vše od jehly, klobouku Stetson, torny až k dělu. Vše vyřazené z války.
První chaty byly velmi jednoduché. Ta úplně první na osadě "Ztracená naděje" s názvem "Stará radnice" vypadala jednoduše. Klacky a tyče vypletené chvojím s ohništěm. Později bylo ohniště hliněné, s dutým krátkým kusem kmene vymazaného hlínou jako komínem a to stačilo.
Chaty bývávaly malé. Na délku táborníka a trochu skrčeného. Šířka se vypočetla ze součtu lůžka, uličky a železného bubínku, nebo plotny. Nejvíc 180 x 180 cm. Výška se řídila výškou táborníka, popřípadě takzvané kurníky nebo holubníky. Pro všechny ale platilo, když se chceš vyspat, jdi si lehnout ven. Proti Sv. Kiliánu adoptovali trampové starou jeskyni a osada se jmenovala "U jeptišek". V osadě "Eldorádo" byla poradní síňí střecha zaklesnuta do skalní strže.
|
