SVĚTOVÝ TISK

NÁŠ VĚK

Pošta ve středověku.

Pošta ve středověku.

Poštovní předpisy.

Poštovní vozy.

Vznik pošty.

Výnos pošty.
... 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 ... OBSAH

1 10 20 30 40 50 60
70 80 90

Pošta ve středověku.

Ve středověku si hlavní města panovníků, papeži, úřady církevních hodnostářů, obchodníci a vysoké školy udržovaly vzájemný styk pomocí poslů. V této době byl vytvořen stav poslů, který byl taky povoláním.

Karel Veliký založil státní poštovní stanice na cestách do Španělska, Itálie, Paříže a Německa. Některá německá, severoitalská a nizozemská města si vydržovala i soukromé posly. Jejich cesty nebývaly pravidelné. Tento stav způsobil, že stav německých rytířů pro své posly zavedl zvláštní stejnokroj a každý řádový dům byl zároveň poštovní stanicí. Poslům se tam dostávalo zaopatření. Tito soukromí a státní poslové nemohli vykonávat služby pro jiné soukromníky pod přísným trestem. Ve Francii bylo královským dekretem z 19. 6. 1464 pod trestem smrti zakázáno propůjčovat státní posly a koně soukromým osobám.

Na cestách se tehdy běžně přepadávalo. Cesty vedly hlubokými lesy a pustinami a forman musil být vždy připraven na každé překvapení a k boji s každým loupežníkem. Tak r. 1502 kupec Hanuš Eberfoyt pohnal k soudu Krištofa z Gutštejnu s obviněním, že byl od něho na svobodné silnici přepaden a obrán o sukno a jiné kupecké věci v ceně 73 rýnských zlatých. Ze stejného činu vinil Krištofa i pražský kupec Feyzinger, že byl na svobodné silnici okraden o šafrán, hedvábí a jiné věci v ceně 207 zlatých rýnských.

Ani šlechtické dámy se neštítily přepadávat poštovní vozy. Roku 1504 Maruše z Neprochlov přepadla na královské silnici Dorotu ze Sudoměř a obrala ji o ložní prádlo, dvě prostěradla a jiné věci, které si Dorota vezla v poštovním voze do svého domova. V knihách Viléma z Perštejna jsou další doklady o tom jaká byla malá bezpečnost při projíždění odlehlými kraji s nebezpečím pro život a majetek.