|
Vlezlé sčítání lidu v Brazílii.
Ve třicátých letech 20. století proběhlo sčítání lidu v Brazílii. Města jsou oblepeny pestrými plakáty s hlavami černochů (černými jako noc), mongolů (žlutými jako citron), indiánů (červených jako vnitřek melounu) a bělochů (bílých jako vápno). To jsou čtyři základní rasy, které kolonizovaly Brazílii.
Lidé mají zapsat, ke které rase patří. Tato akce se připravovala týdny. Sčítat se bude všechno lidé, podniky, továrny, dílny, stroje, tkalcovské stavy, přístroje, nástroje, všechno co jako stroj vypadá. Dále se sčítal dobytek, koně, krávy, vepři, ovce a vše co jako zvířata vypadá. 45 milionům lidí, 9 milionům rodin bylo rozdáno 22,5 milionu formulářů a na nich 4,5 miliardy otázek. Bylo přijato 45000 úředníků, kteří budou zpracovávat formuláře asi dva roky.
Celou věc vysvětlovaly noviny, plakáty a placení agenti. Ve formulářích byly otázky jako jaké je barvy pleti, kdy se narodil, jakou má národnost, povolání, ze které země pochází jejich rodiče a jakou řečí mluví doma. Jaké je jejich zaměstnání, vedlejší zaměstnání, kolik dostávají peněz, jaké mají vzdělání, jsou li pojištěni, mají li penzi a sociální podporu. Počet živě a mrtvě narozených dětí a věk při narození prvního. Uvést jaké mají tělesné vady.
Tato důkladnost se nelíbila některým lidem, protože by to mohly zneužít berní úřady. Sám prezident Getúlia Vargas (1930-1934) ubezpečoval lid, že se úřadů nemusí bát. I přesto se podnájemníci zapisovali jako hosté, aby neplatili daň z podnájmu což nahrazuje policejní přihlášku. Výsledek po sčítání je asi takový, že Brazilci jsou hodně pohostinní.
Při vyplňování dotazníků doško i k žertům, nebo sabotování, kdy lidé uváděli své zemřelé příbuzné jako žijící členy, protože s nimi při duchařských seancích promlouvali. I přes všechny vady mělo sčítání úspěch.
|
|
