| |
Moč v dějinách lidstva - výrobci střelného prachu.
Stejně jako výrobci látek -valchaři-, tak i výrobci střelného prachu spotřebovali hodně moči. V 15. století byla dokonce povinnost denně odevzdávat moč. V zimě si pro ni přijel s povoz s bečkami v městech každý druhý den a v létě každý den. Lidé tyto výběrčí moči měli asi stejně rádi jako výběrčí daní. Tito lidé byli hulváti a neurvalci. Měli od vrchnosti povolení a mohli vejít do každého domu, vykopat a odvést to, kam obyvatelé chodili močit. Dělníci těchto výrobců dusičnanu chodili po statcích a přehazovali hnojiště, aby si odvezli ten nejcenější hnůj ze spoda na výrobu dusičnanu. Vše se nalilo do kotle s močí, nebo vodou a vařilo se to v dokud nevznikly krystalky dusičnanu. Ten se potom smíchal se sírou a uhelným prachem na střelný prach.
Podobně dobře placená práce byla vyvážení žump. Vyvažeči žump kromě peněz dostávali i alkohol. Ve středověku ještě nebyla kanalizace a každý dům míval suchý záchod. Pokud byl dům velký, tak i velkou žumpu. Žumpy se mohly vyvážet jen v noci od 21 hod. do 5 hod. Ze začátku se obsah dal vybírat kýblem, ale potom do žumpy museli vlést. Obsah žump se vyvážel za město, kde tito lidé taky bydleli. Běda ale bylo tomu, komu se podařilo vysypat náklad na ulici, nebo v příkopě. Toho potom dali do toho sudu zasypali obsahem žumpy a vozili po městě.
|
|
