Noviny vychází jedenkrát v měsíci. ČERVEN 2018 Odposlechnuto v poslanecké kantýně.
ROČNÍK CXV. Číslo na prodejně za 8h. Při zásilkách aspoň 10 výtisků. Při zásilce menšího počtu číslo za 10h. Inzeráty počítáme levně.
Dokud nepřestanou stávkovat novináři této redakce kdy je Miloš Zeman obmyslil přezdívkou "pražská kavárna", budeme přetiskovat články z jiných webů. Tyto naše novináře náš král na Hradě bohužel poruážel spálením trenek za to, že jsme ho uráželi dnes a denně. Tohle neměl dělat.
Zavírání hranic – vydá se Evropa dánskou cestou?
16.6.2018 / MARIAN.KECHLIBAR / 0 COMMENTS
Trend tomu zatím nasvědčuje.
Nejprve odkaz na článek na Zdroji samotný, jako obvykle:Zavírání hranic
Vybral jsem si k poslednímu komentáři na Zdroji Dánsko a Rakousko, a to z několika důvodů.
Za prvé jsou to země, které jsou pevnou součástí „tradičního Západu“, nezažily komunismus, jsou bohaté – nelze na ně uplatnit nějakou posměšnou rétoriku o chudácích z východu, kteří nechápou moderní evropské hodnoty, protože žili za oponou.
Za druhé je na nich vidět, jak rychle dokáže změnit svoje směřování vláda malého státu a jak je v krizích občas výhodné nebýt příliš velký. Běžící slon nemůže jen tak zahnout doprava či doleva, zabil by se; běžící králík to udělá jako nic. Podobné je to se státy a nadnárodními organizacemi. Za velikost (a tomu odpovídající sílu) se platí setrvačností a nemožností reagovat pružně na nově vzniklé situace. Na migrační krizi dokázaly malé státy reagovat nejrychleji. Velké federální Německo je na tom podstatně hůře a ještě větší a volnější EU se zatím neshodla na vůbec ničem.
Za třetí mají obě země migrační a azylovou politiku velmi podobnou principům Visegrádské čtyřky a netají se svým úmyslem dále „utahovat šrouby“. Mezinárodní kritika mířená na jejich hlavy je však podstatně méně hlasitá než u V4. To nejspíš souvisí s bodem jedna. Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž. V každém společenství funguje nějaká neformální hierarchie a Praha bohužel nemá v Berlíně ani Bruselu ten samý respekt co Kodaň. Do jaké míry si za to můžeme sami, toť otázka.
Za čtvrté, obě země mají sousedy, u kterých to funguje přesně naopak. V případě Rakušanů je to Německo, v případě Dánů Švédsko.
Zde je k vidění hodinová debata dánských a švédských politiků, titulkovaná anglicky, ze září 2015. Jedná se samozřejmě o migrační krizi. Dvě příbuzné země, ale politicky jako z jiných planet.
Editor na Zdroji.cz napsal do titulku článku otázku, zda se Evropa vydá dánskou cestou. Ona to v podstatě ani otázka není; ono už se tak evidentně děje. Za poslední tři roky mě napadá jediná změna vlády, která nešla tímto směrem, a to je nástup socialistů ve Španělsku minulý týden – a tato změna neproběhla na základě voleb, ale palácovým převratem v parlamentu, kde žádná frakce nemá většinu.
Účinky „dánské cesty“ jsou vidět na migračních proudech již nyní. Nejsevernější spolková země Německa, Šlesvicko-Holštýnsko, se poslední roky potýká se zpětným tokem migrantů z Dánska. V pátek vyšel na Die Welt rozhovor s místním premiérem Danielem Güntherem (CDU), ve kterém se skoro mimochodem hovoří o tom, že ve Šlesvicku-Holštýnsku žije aktuálně 2600 migrantů, kteří se sem vrátili přes dánsko-německou hranici. Šlesvicko má necelé tři miliony obyvatel, takže 2600 osob není úplně málo. (Další článek o tomto pohybu z Dánska, německy.)
Zajímavou skutečností je rovněž to, že dánské a rakouské postupy začínají nacházet odezvu u zmíněných sousedů, a to hlavně v sousedících regionech. Naproti Kodani leží kraj Skane, který historicky Dánsku dokonce patřil, a právě zde je protiimigrační strana Sverigedemokraterna nejsilnější – v některých okrscích nad 30 % hlasů.
Velmi podobná situace je v Německu. Rakouským sousedem je Bavorsko, kulturně Rakousku velmi podobné, a tamní konzervativní strana (CSU) čím dál více orientuje svoji politiku podle novinek z Vídně. Přijede-li Sebastian Kurz do Bavorska, bývá vítán jako ctěný host. Na 20.června si Bavoři s Rakušany domluvili společné zasedání svých vlád v Linci – historicky první. Současná rebelie CSU proti kancléřčině politice má s touto reorientací také dost společného.
Mimochodem, na tu rebelii jsem zvědav. Angele Merkel se podařilo zkrotit předsednictvo CDU, lidí s otevřenými námitkami vůči kancléřce je ve frakci CDU snad jen šest; ale poslanci CSU jsou stoprocentně za Seehoferem. Už se mluví i o možnosti, že by CSU vyletěla z vlády a nahradila ji vzkříšená Jamajka. Tím by posun CDU doleva byl definitivně zpečetěn. Bude to zajímavý příští týden.
Německá vládní koalice se rozhádala kvůli plánu ministra Seehofera odmítat některé běžence již na hranicích SRN.
V pondělí 11. června představil německý ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) svůj takzvaný Masterplan. Cílem plánu je zavést do azylové a migrační politiky, jejíž praxe v posledních letech podléhá chaosu, opět nějaká pravidla.
Nějaký plán v Berlíně potřebují, protože důvěra běžného obyvatelstva je po několika vraždách a po skandálu kolem úřadu BAMF dosti otřesena. Z tématu nezvládnuté imigrační krize těží opozice. Například podle průzkumu veřejného mínění v Sasku by tam „velká koalice“ nedosáhla ani na většinu křesel, čímž už pomalu přestává mít smysl ji vůbec nazývat „velkou“. Rovněž v Bavorsku hrozí Seehoferově CSU ztráta dosavadní většiny v zemském sněmu. A SPD, dříve významná strana, si už pomalu zvykla na hodnoty mezi 10-15 %, v některých spolkových zemích pak ještě horší.
Jenže Seehoferův plán se stal okamžitě předmětem zuřivých verbálních bojů, a to kvůli jednomu bodu: osoby, které již požádaly o azyl v jiné zemi EU, by měly být odmítány přímo na německé hranici. Dříve by takovou skutečnost nešlo snadno a rychle potvrdit, za poslední léta však došlo ke značnému vylepšení systému Eurodac, databáze, která obsahuje otisky prstů žadatelů o azyl a jiných osob, které byly v EU zadrženy „bez papírů“. V současné době není problém ověřit otisky prstů během pár minut, tedy třeba při pohraniční kontrole.
Až dosud probíhá proces tak, že německý azylový úřad BAMF přijme žádost o azyl, sejme otisky prstů a teprve následně začne zkoumat, zda dotyčná osoba již nepožádala o azyl jinde v EU (kupř. v Itálii, kde se v uplynulých letech vyloďovaly tisíce Afričanů). Pokud zjistí, že ano, požádá oficiálně tuto zemi o to, aby převzala běžence zpět. (Má na to podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva lhůtu dva měsíce.) První země by se teoreticky neměla zdráhat a měla by převzít běžence zpět. Tento proces ovšem nějakou dobu trvá a vytěžuje BAMF, už tak dost zavalený prací, dalším papírováním.
Proto navrhuje Seehofer zjednodušení postupu – identifikace osob, které už požádaly o azyl jinde, by měla probíhat přímo na hranici. Odmítnutí běženci by nesměli ani vstoupit na německé území. Stejným způsobem by se mělo postupovat u těch, kterým již Německo žádost o azyl zamítlo dříve.
Seehoferův návrh narazil na okamžitý a rozhodný odpor kancléřky Angely Merkel, která o něm nechce ani slyšet. Tentokrát však nastal stav dříve neslýchaný: mnozí poslanci CDU se postavili na stranu Horsta Seehofera.
Kancléřka udržuje poslušnost ve špičkách strany skrze předsedu frakce, který se jmenuje Volker Kauder a patří k jejím nejvěrnějším spojencům. Kauder se pokusil na úterním zasedání frakce zabránit tomu, aby se o tématu vůbec hovořilo (nebylo totiž na oficiálním programu schůzky), ale nepodařilo se mu to: více než deset poslanců CDU vystoupilo s tím, že Seehoferův návrh podporují a nesouhlasí s odmítavým postojem kancléřky. To je rebelie v CDU neslýchaná.
Sám Seehofer se cítí „na koni“ a potvrdil to tím, že kancléřce zrušil přislíbenou účast na „vrcholné schůzce o integraci“ (Integrationsgipfel) a místo toho se ve středu raději sešel s rakouským kancléřem Sebastianem Kurzem, se kterým si velmi notovali. Není žádné velké tajemství, že CSU by radši německou azylovou politiku přebudovala podle rakouského vzoru. Jedním z Kurzových plánů je zřídit běženecké tábory pro skutečně pronásledované jedince mimo území EU, s čímž souhlasí i Dánové a údajně i několik dalších menších, nejmenovaných států.
Na stranu kancléřky se jednoznačně postavilo jenom pár politiků CDU, kromě Kaudera hlavně šlesvicko-holštýnský premiér Daniel Günther. Zbytek nejspíš vyčkává, jak tento konflikt dopadne. CSU sdělila, že na přijetí Seehoferova plánu trvá. Spojencem Bavorů se stal i saský ministerský předseda Michael Kretschmer, v jehož spolkové zemi loni AfD jako v jediné zvítězila, byť o pouhých pár tisíc hlasů.
Do věci má ovšem co mluvit i druhý koaliční partner, SPD, a sociální demokraté stojí za kancléřkou. „Jednoznačně odmítáme obracení běženců,“ sdělila místopředsedkyně jejich frakce Eva Högl, „protože zavedením kontrol by byl zničen velký výdobytek Evropy – otevřené hranice.“
Tenhle rozpor se dá řešit v zásadě třemi způsoby, z nichž dva jsou k ničemu: 1) buď CSU couvne a její spojenci v CDU dostanou výstražně klepnuto přes prsty; 2) nebo dohromady upečou nějakého kočkopsa, kompromis k ničemu (např. „budeme vracet běžence, ale kontrolovat budeme jen každou padesátou osobu“); 3) a nebo seberou Bavoři konečně odvahu k tomu, aby položili vládu a nejspíš tím vyvolali předčasné volby.
GDPR - džídýpíár, velmi potřebné nařízení, které přichází z Bruselu, konečně utne provokativní články na tomto webu. Právo na ochranu svého politického názozu totiž mimo jiné mají i naši politici a tento jejich názor je taky citlivý osobní údaj. Bez jejich souhlasu se nesmí zveřejnit jejich postoje a komentáře.
Proto zde zavádíme autocenzůru a vyčkáme dalších pokynů z EU. Tam se taky nyní připravuje další nařízení. V tomto nařízení se bez povolení orgánů EU nesmí zveřejňovat názory a komentáře občanů. Od začátku roku sice platí nový zákon o odstraňování nezákonného obsahu ze sociálních sítí (NetzDG), ale není ještě dokonalý a je ho nutno rozšířit na celou Evropu.
Snad se za deset let sejdeme 5.května na pravidelné manifestaci v Trevíru na Dnu Evropské solidarity. Tyto radostné dny oslavíme průvodem s mávátky, balónky a vyslechneme plamené projevy čelních představitelů EU.
